V pondělí 3.6 2019 se pár odvážlivců z řad naší 3. A vydalo vstříc velkému dobrodružství – v brzkých ranních hodinách začala naše výprava na vodácký kurz. Setkali jsme se ve tři čtvrtě na čtyři ráno v prosklené hale svinovského nádraží. Někteří z nás nešli pro jistotu ani spát. Cesta byla vskutku úmorná, protože našim cílem daleký byl Vyšší Brod v Čechách. Na místo jsme dorazili krátce po dvanácté hodině a za hodinu jsme se již vezli na nejdelší řece České republiky – na Vltavě. Mnozí z nás byli na vodě poprvé, a tak jsme uvítali první půlhodinku instruktáže řízení lodi. Náš první cíl byl kemp kousek od Rožmberka. Na místo jsme dorazili všichni, ať už mokří nebo suší, bez újmy na zdraví. Čekalo nás milé překvapení – měli jsme zajištěné ubytování, a tak jsme nemuseli stavět stany a spát venku. První večer proběhl ve znamení procházky po městě, pohoršení po zjištění, že ve středních Čechách mají mnohem vyšší ceny než my v Ostravě (Ahoj Tome) a následných společných her v kempu.
Následné ráno jsme vyplouvali v devět hodin, a čekal nás nejdelší úsek naplánované trasy. Našim cílem byl kemp Vltavan před Českým Krumlovem. Na vytyčené místo jsme dorazili docela rychle, nyní už opravdu postavili stany, a vyrazili objevovat krásy Českého Krumlova. Prošli jsme se historickým centrem, navštívili hrad s dech beroucím výhledem na Vltavu objímající Krumlov, a naší pozornosti neunikly ani čtyři jezy, které nás následující den čekaly. Naše řeči o tom, jak to bude v pohodě a jak je hravě sjedeme, byly vskutku naivní. Další den ráno se skupinka čtyřech šťastlivců ochotně přihlásila k jízdě na raftu, protože riziko převrácení se na jezu je s tímto typem lodě téměř nulové. Zbytek z nás usednul do plastových kánoí a vyplul vstříc krumlovským jezům… No, přežili jsme všichni, ale musím konstatovat, že některým z nás nebylo po x-tém pádu do vody (Ahoj Michelle) už tak moc do smíchu jako ty předchozí dny. U krumlovských jezů jsme strávili přes dvě hodiny čistého času a hlavní náplní bylo padání, vylévání vody z lodí, chytání pádel a zasekávání se v plytké vodě.
Když jsme ten den večer dorazili do plánovaného cíle, byli jsme tak nějak rádi, že jsme. Většina z nás zůstala v kempu. Večer jsme konečně rozdělali oheň, a i když Hančiny špekáčky to už za ty tři dny měly za sebou, užili jsme si hezký večer. Ve čtvrtek ráno nás čekal poslední úsek na vodě a sním i poslední jez. Poslední den nám již počasí tak moc nepřálo, a začalo pršet. Hodně pršet. V kempu, který se stal našim útočištěm pro poslední noc, jsme využili chvilky, kdy přestalo pršet, postavili stany a doufali jsme, že noc přežijeme v suchu. Šli jsme si všichni spolu sednout, dali jsme si poslední vydatnou večeři, a doufali, že již nebude pršet… A pak to přišlo. Bouřka, kterou doprovázel silný déšť a krupobití. Ne všechny stany to přežily bez úhony, ale vzali jsme to docela sportovně a snažili se užít si poslední večer. Poslední noc byla pro mnohé z nás krutá. Následující den ráno jsme si vyždímali věci, sbalili stany a vyrazili na boršovské nádraží. Vydali jsme se na cestu domů. Stihli jsme všechny vlaky, a tak jsme se krátce po osmnácté hodině vrátili tam, kde to všechno začalo – na svinovské nádraží.
Myslím si, že se letošní vodácký kurz opravdu povedl a všichni si odnášíme zážitek na celý život z toho, jak jsme tehdy ve třeťáku sjížděli Vltavu. Moc děkujeme pedagogickému doprovodu za organizaci a za to, že to byli ochotní absolvovat s námi. Zase jsme se o kousek sblížili, přišli jsme na to, že umíme táhnout za jeden provaz, udělali jsme si zvířecí kamarády (housenky, šneci a tak…) a hlavně jsme si to moc užili. No, a kam se vydáme příště? To je zatím ve hvězdách…
Magdalena Walková, 3.A
