V květnu letošního roku si Evropa připomene historické výročí 300 let od narození panovnice – reformátorky Marie Terezie, a proto jsme se se třídou 3. A rozhodli ve dnech 20.– 21. 4. 2017 vypravit na dějepisnou exkurzi do metropole někdejší habsburské říše – Vídně. Milý doprovod a pomoc s překlady nám zajistila profesorka Jarmila Hartmanová.
První den jsme navštívili letní rezidenci Habsburků – elegantní zámek Schönbrunn, „rakouskou Versailles“, jehož rozsáhlá přestavba do dnešní podoby proběhla právě za vlády Marie Terezie. Během kompletní prohlídky všemi 40 přístupnými pokoji jsme nahlédli do soukromých komnat Marie Terezie, ale i do čínského pavilónku, kde probíhaly její tajné porady s ministry, dále do stroze zařízené pracovny Franze Josefa či do jeho ložnice, kde lze dodnes vidět jeho smrtelnou postel. Jinde jsme zase viděli místnost, v níž mučila své tělo cvičeními císařovna Sissi, za zvuků valčíku jsme se přesunuli do Velké galerie, v níž zasedal Vídeňský kongres, v zrcadlovém sále jsme si v duchu představili Mozarta coby „zázračné dítě“, které koncertuje Marii Terezii, a nakonec byl k vidění byl též modrý salón, v němž udělal Karel I. roku 1918 pomyslnou tečku za mnohasetletou podunajskou monarchií.
Před valícími se hordami všudypřítomných Asiatů jsme pak prchli do francouzských zahrad, kde jsme se zahřáli výstupem na Glorietu – monument připomínající válečné vítězství císařovny u Kolína 1757, z jejíž terasy se nám ukázala rakouská metropole z nečekané perspektivy. Některé dívky si zde pořídily různé kreativní selfie, „skákající fotografie“, skupinové fotografie svých zad apod. a nakonec i zimou rozladění jedinci uznali, že bez výstupu na Glorietu by ta Vídeň nebyla ono!
V podvečer jsme se přesunuli do centra Vídně, kde jsme navštívili kavárny, cukrárny a pochutnali si na dortících a kávičkách. Protože jsme rozmlsaní, zkoušeli jsme zákusky všelijak navzájem, což nás dovedlo k jedinému: všechny jsou moc dobré. Večer už jsme vklouzli do gotické katedrály sv. Štěpána, kde právě probíhala mše, takže jsme měli možnost na závěr dne nasát zklidňující duchovní atmosféru a dóm si v klidu prohlédnout. Někteří v obavách z blížící se červnové klasifikace z matematiky dokonce obětovali 0,70 euro a pro jistotu zapálili svíci na boží přímluvu u prof. Sivákové za lepší známku z počtů. ++
Pak už jen cesta kolem Mozartova domu, v němž zkomponoval „Figara“, pak na metro a hajdy na hostel, kde se do ranních hodin rozebíraly kulturní zážitky z prvního dne.
Druhý den nás čekala návštěva Hofburgu, kdy jsme cestou k této zimní habsburské rezidenci nahlédli do slavné cukrárny Demel, již pravidelně navštěvovala paradoxně i samotná císařovna Sissi! První z nás měli to štěstí, že spatřili na vlastní oči výrobu Sacherova dortu, druhá část třídy stihla jen nasát lahodnou vůni laskomin a už jsme museli ven, abychom jako neplatící hosté zbytečně přeplněný podnik neblokovali. ++
Hofburg je někdejší pevnost, hrad a oficiální původní sídlo Habsburků, dnes mimo jiné sídlo rakouských prezidentů, v jehož útrobách najdeme i přísně střeženou habsburskou klenotnici. V ní jsme si prohlédli hlavně tisíciletou korunu s kompletní korunovační výbavou císařů Svaté říše římské, perlovou rakouskou císařskou korunu, ale i takové zajímavosti jako údajný roh bílého jednorožce, spony a náušnice Sissi, původní české jablko a žezlo Karla IV. (Habsburkové byli prostě nenechaví), kolébku Napoleonova syna Orlíka či křestní šatičky Marie Terezie. Ty působily až komicky, když si uvědomíme, že ke stáří byla císařovna tak obézní, že ji na zámku vynášeli a spouštěli do pater „ležmo“ na kanapi! Při odchodu se jedna studentka tak vžila do role Karla Velikého, že si v obchodě se suvenýry nasadila korunku a pláštík a vesele poskakovala kolem nicnetušících návštěvníků.
Přes Maria-Theresien Platz, kde jsme pořídili fotky u monumentální sochy vladařky obklopené jezdci, jsme mířili k poslední prohlídce exkurze, a sice k císařské hrobce v Kapucínském kostele. Cestou už byli všichni nervózní, jak dlouho bude prohlídka trvat, kdy přijde rozchod, jídlo, toaleta apod. Nakonec byli všichni potěšeni, když z avizované půlhodinové prohlídky došlo k prodloužení jen na pouhou hodinu a půl. Během ní jsme ovšem prošli ponurými prostorami se sarkofágy téměř 150 pochovaných Habsburků. Největší prostor jsme věnovali pochopitelně Marii Terezii, která je pohřbena v honosně zdobené dvojhrobce se svým manželem, obklopena svými potomky. Mnohdy šlo i o miniaturní rakve jejich mrtvých novorozeňat. Na místě se někteří dovtípili, jak spořivý a civilní byl její syn, císař Josef II., který leží naproti svým rodičům v, dle slov některých, „takové hnusné obyčejné hranaté rakvi“.
Závěr exkurze jsme strávili krátkým rozchodem, kdy se mnozí vydali dojíst řízky z domova do nedalekého parku Burggarten, jiní se vydali na oběd se svými vídeňskými příbuznými, kteří je pak na cestu obtěžkali taškami dárků, druzí si zase zašli vychutnat kávu, aby nakonec v kavárně pro samotný požitek zapomněli i tašky s nákupy, další pak s místním marketu skoupili Mozartovy koule „v akci“, zkrátka každý si volna užil v klidu po svém…
Na závěr několik nových poznatků z cest…
I učitelé bez technického vzdělání mohou relativně snadno vyřadit z provozu automat na lístky na metro; ve vídeňských kavárnách se najdou šarmantní staříci, kteří se N. Š. nejprve vydávají za Francouze, ale nakonec se rozloučí slovy „dasvidania“; kupte L. B. limonádu Almdudler a máte od ní klid; slovo „Bettwäsche inkl.“ vám sice překladač přeloží jako „ručník zdarma“, ale ručník zdarma to není; prof. Siváková má nejlepší vtipy, které vděčně vyplní bezprizorní večer na hostelu a K. K. má ráda výlety, ale ráda se vždy vrací do Klimkovic, „bo už toho má vždycky dost“!