Je to dojemné, ale i velmi smutné. Najednou je prázdno. I když se v září opět třídy zaplní a přijdou noví gymnazisté. S každými maturanty odchází něco jedinečného. Tak snad budou vědět, že se mohou vždycky vrátit (pochlubit se, poplakat, zanadávat). Jsme tu pro ně už napořád.