Petra Pupíková

Už jako malá holka jsem věděla, že jednou budu učitelkou. Zatímco si ostatní děti hrály na doktory nebo hasiče, já jsem si hrála na školu – s plyšáky jako žáky, sešitkem v ruce a touhou někoho něco naučit. Tato touha mě provází celý život a dnes mám to štěstí, že se mi dětský sen splnil.
Práce s dětmi je pro mě obrovská radost a zároveň výzva. Každý den přináší něco nového – někdy smích, někdy zamyšlení, ale vždy pocit, že má moje práce smysl. Děti jsou upřímné, zvídavé a dokážou člověka překvapit tím nejnečekanějším způsobem. Právě to mě na učitelství baví nejvíc – žádný den není stejný, a každý je svým způsobem výjimečný.

Ve volném čase se nejraději věnuji své rodině, která je pro mě největší oporou a zdrojem energie. Společně podnikáme výlety do přírody, rádi trávíme čas venku, ať už se jedná o procházky se psy, výlety na kole nebo jen obyčejné posezení na zahradě. Psi jsou pro mě nejen společníci, ale i učitelé trpělivosti, radosti z maličkostí a bezpodmínečné lásky.
Další mojí velkou zálibou je čtení. Kniha je pro mě únikem do jiných světů, zdrojem inspirace i klidu. Miluji ten pocit, když se ponořím do příběhu a nechám se jím unášet.

„Děti nejsou nádoby, které je třeba naplnit, ale pochodně, které je třeba zapálit.“
– François Rabelais

Tímto citátem se řídím i ve své pedagogické práci. Nejde mi jen o předávání vědomostí, ale hlavně o to, aby děti měly radost z objevování, nebály se ptát, zkoušet a tvořit. Každé dítě je jiné – a právě v té různorodosti je kouzlo naší profese. Snažím se být pro děti nejen učitelkou, ale i průvodkyní, která jim pomáhá hledat jejich vlastní cestu a rozvíjet jejich jedinečný potenciál.